Wales

Wales

Eliška se svýma dvouma vlkama (Československý vlčák) cestuje, kde se dá. Pravidelně se účastní i dogtrekingového MČR. Straší kluk Dingo, je s paničkou od štěněte a mladší Friska přišla asi v jednom roce života původně na dočasku, pak si ji ale Eliška rozhodla nechat. Společně se věnují i obedience a na ČSV dost nezvykle obranám.

Do jaké země jste vyrazili?
Do Velké Británie. Tam by člověk mohl strávit i několik měsíců a stejně by nestihl vidět všechno, co chce. Proto jsme se rozhodli zaměřit na Wales a hlavně jeho hrady. Cesta Anglií měla být spíš doplňkem, ale nakonec nám to nedalo neprojet narychlo i Lake District a dorazit až skoro ke skotským hranicím.

Na jak dlouho a kdy jste se tam vydali?
Byli jsme tam v srpnu 2015 asi na dva týdny.
Jsou v zemi nějaké speciální požadavky na očkování / pohyb se psem?
Do Británie musí mít pes to co všude – musí být označený mikročipem (případně tetováním, ale k tomu jsou nějaké zvláštní podmínky) a k tomu mít tzv. “pet pas” (oficiálně Pas zvířete v zájmovém chovu) a v něm platné očkování proti vzteklině, to je do všech členských států EU stejné. Do Velké Británie musí mít pes navíc ještě tzv. ošetření proti echinokokům (běžně známé jako “odčervení”) a to musí být též potvrzené v pet pasu veterinárním lékařem a navíc musí být provedeno ve lhůtě 120 – 24 h před vstupem do země.

image

Co trajekt, jsou se psy nějaké komplikace?
Podle informací, které jsem si zjišťovala před odjezdem, bývají před nástupem do trajektu tyto věci přísně kontrolovány (včetně čtení mikročipu), ale nás z nějakého důvodu nikdo nekontroloval.
Čekala jsem, že zažijeme nějaké zajímavé věci právě kvůli psům, že je budeme muset vyndat a tak. Nic z toho ale nechtěli, jen zkontrolovali pet pasy a plácli nám na přední sklo nálepku, že vezeme „pet“. Tak ok. Kdybychom měli ty očkováky od nějakých úplně jiných psů, nikdo by to nezjistil. No a po cestě zpět to bylo úplně stejné.
Plavba proběhla bez zajímavých událostí, jen škoda, že psi museli zůstat v autě (možná to bylo tím ;)), Dingo má lodě hrozně rád a takhle si jí vůbec neužil.

Jaký byl první dojem z ostrova?
Ve Velké Británii jsme nebyli prvně, ale stejně jsme si odnesli několik nových postřehů. Pro mě se pro tentokrát Británie stala zemí ucpaných dálnic a ovcí :))) Že tu ovce mají všude se taky ví… ale ani z minulých návštěv jsem si nepamatovala, že až tak moc všude. A ty dálnice, to je prostě peklo… Skoro všude je omezení na 70 mil (asi 110km/h), takže na dálnici jedete tak jako tak rychlostí šneka.

Ovce všude? A co na to psi?
Dingo je samozřejmě s flegmatičností sobě vlastní totálně ignoroval, ale Frisku naprosto fascinovaly.  Nechtěla jsem, aby chodila na vodítku, když je tu volná krajina, kde se můžou proběhnout, takže dostala aspoň koš, aby v případě, že dostane nějaký hloupý nápad, ho nemohla zrealizovat.

image

Byli jste ubytovaní nebo jste spali někde v přírodě?
Vzhledem k tomu, že jsme nezůstávali na jednom místě, tak jsme přespávali, kde se dalo. Většinou na kraji ovčích ohrad ve stanu.

A nepřišel vám někdo vynadat?
Lidi jsou tam na to zvyklí. Někdy nás vůbec nevyhmátli, někdy přijel pán, kterýmu jsme vysvětlili situaci a dali mu třeba pár liber.
Párkrát jsme ale spali i v kempu, když byl za rozumnou cenu. Teplá sprcha vůbec není špatná záležitost. Jednou až docela v podvečer jsme našli nějaký kemp „na farmě“. Původně jsme z těch farmových měli trochu obavy, abychom tam jako nebydleli u někoho doma… ale vůbec ne. Jen se skrz tu farmu projelo a za stodolou byl prostě veliký plac, kde byly desítky dalších stanů.

A jinak je volné stanování v Británii povoleno nebo jak to je?
Se stanováním v Británii se to má tak, že největší problém je v tom, že tam každičký centimetr země někomu patří… a stanovat na soukromém pozemku můžeš údajně (a dost pochopitelně) pouze se souhlasem majitele… Shánět majitele nějakého kousku trávníku vedle silnice samozřejmě není reálné. Na druhou stranu Britové obvykle nemají problém s tím, že přespíte v jejich ohradě pro dobytek (pochopitelně za předpokladu, že tam nic neprovedete a uklidíte po sobě), občas se ale stane, že za to po vás budou chtít něco peněz (nebo můžete zkusit jiné úplatky – české pivo a podobně ;))

Můžeš doporučit nějaký výlet, který stojí za to?
Snowdonie
Určite, na jihu Snowdonie. Přijeli už celkem v podvečer, takže najít nějaké infocentrum byl docela problém. Což byl zase problém pro nás, protože v plánu bylo jít zítra na horu Cadair Idris, ale podle našich map jsme vlastně tak úplně nevěděli, kde přesně leží.
Nakonec se nám úplně náhodou podařilo najít parkoviště přímo pod horou! Samozřejmě se tam nesmělo stanovat, ale jak jsme tak vymýšleli, co dál, napadlo nás, že by byl dobrý hec, přespat přímo na té hoře. Kor když pověst praví, že kdo tam přespí, stane se básníkem nebo bláznem… a nebo se už nikdy neprobudí. Nakonec jsme usoudili, že vrchol hory je přece jen dost daleko a přece jen už je docela pozdě večer, ale že jezero pod horou asi na půl cesty k vrcholu, by mohlo být fajn.

image

K jezeru Lyn Cau jsme dorazili asi za půl hodiny ostrého výstupu – teda relativně 🙂 Před námi se otevřela impozantní scenérie, jezero obklopené třemi vrcholky hory ve zbytcích světla zapadajícího slunce a na hřebeni s nejvyšším vrcholem vpravo se válely husté šedé mraky, až to bylo děsivé. Možná to sama hora vyhrožovala, ať si netroufáme dál a zůstaneme radši tam dole.
Ráno jsme vstali celkem brzo, sbalili stan a spacáky a schovali je za skalku u cesty a ve vycházejícím slunci stoupali vzhůru na horu. Výstup byl celkem tristní, kamení a suť, strmá stoupání a to všechno se psy na vodítku, protože jsme šli pořád po kraji skalního srázu. A navíc tu všude běhaly ty ovce, které vyloženě lákaly k honičce. Na vrcholu Cadair Idris byl krásný výhled na další kopce Snowdonie. Výšlap na horu večer a návrat ráno se ukázal jako dobrý nápad, protože dopoledne, když jsme odjížděli, bylo už parkoviště plné a nahoru mířilo spousta lidí.
Lake District
Po cca týdnu cestování jsme se rozhodli, že šplhání po kopcích už máme dost a že celkově potřebujeme trochu relaxu, takže si prostě uděláme lehkou vycházku kolem jednoho jezera – stejného jména jako vesnička Buttermere. To se celkem povedlo, lidí nechodilo zase tak moc a většina cesty vedla lesem, nebo po břehu, takže mimo ovčí ohrady – jev dost neobvyklý, ale zaplať pánbůh za to 🙂.
Oba psi tak mohli volně lítat, Friska si i zaplavala a ani jeden cestou nic neprovedli, takže naprostá idylka 🙂 Ušli jsme asi 8 km líným tempem a užívali si výhledy na jezero a kopce kolem. Opravdu příjemný relax. Odpočinkový výlet jsme završili zpátky v Keswicku, kde jsme si zašli na jídlo do hospůdky jménem Guns and Dogs.

image

Doporučila bys cestu do Británie se psem?
Británie je podle mě fajn země na cestování se psem. Jednak tam ani v létě není vedro jako ve Středomoří, což spousta psů špatně snáší. A jednak Britové jsou velice “dog friendly” – psů je tu spoustu a je tu prostě úplně normální, že máte psa a chodíte s ním všude. Pokud náhodou někam psi nesmí, je to zřetelně označené. Jinde jsou vítáni. Potíž může být v tom, že v Británii je všude spousta dobytka, především ovcí a mnohdy skrz ohrady vedou i turistické cesty. Takže v případě, že člověk vlastní psa s velkým loveckým pudem, je to poněkud nepříjemné… občas je fakt problém se ovcím nějak vyhnout. Na druhou stranu vychovaný pes asi může chodit všude na volno, zákony jsem nestudovala, ale nikdo nás nikde proto to nepeskoval a volně tam běhají i místní psi. Myslím, že se lidé návštěvy Británie se psem nemusí bát, jedinou složitostí je povinné odčervení, což ale není zase tak hrozné. A samozřejmě ta dálka a cesta trajektem. Jen bych ještě dodala, že i v Británii platí zákaz některých “nebezpečných plemen” a nejsem si jistá, která všechna to jsou a jestli se to vztahuje jen na jejich chov nebo i celkově vstup do země. Proto bych doporučovala majitelům psů plemen, která by mohla do takové kategorie spadat, aby si zjistili podrobnosti.

image

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *