Pokud jste podobný nátury jako my a s příchodem dítěte se chození #lesemsepsem vzdát prostě nechcete, budete potřebovat koupit pár věcí. Takovejch dražších. Za nás to byl kočárek, nosítko a krosna. Stále se nás na tyhle věci někdo ptá, tak jsem se rozhodla to sepsat do jednoho přehlednýho článku.
Kočár
Za nás numero uno alespoň v prvních 8 měsících. A vlastně i na roce nespí (při běžnym režimu) přes den Barča nikde jinde. Pořídili jsme Thule Urban Glide 2, což je takovej celkem terénní kočárek, kterej toho dost projede, ale zároveň se dá celkem rozumně složit a ani ve městě se neztratí. Nechtěli jsme kočár na běhání, brusle ani kolo. Bavíme se vážně jen o trajdání po horách (převážně těch jizerskejch), VELMI občasný běhání a taky cestování dodávkou, která není nafukovací. 🙂
Základ koupíte jako sporťák a následně se k němu dá dokoupit korbička, kde mimčo jezdí do tý doby než samostatně sedí. Je to tříkolka, což může bejt ze začátku nepříjemný, ale jakmile se to naučíte, zvyknete si a je to nakonec uplně super. Čtyřstopej kočárek se nám opravdu tlačit nechtělo. Přední kolečko se dá buď zaaretovat nebo nechat povolený. První varianta se hodí do terénu, druhá pak na večerní koliky v prvních týdnech #beentheredonethat. Jezdili jsme s tim fakt hodně po obýváku a díky velmi extrémní obratnosti to není problém ani v menším prostoru. Krom brzdy mezi zadníma kolama, který řikám ručka (ovládá se ale líp nohou, abysme si rozumněli), má i brzdu na rukojeti, kterou si můžete zpomalovat zkopce, což se může zdát jako hloupost, ale používám jí POŘÁD a je to boží. Jen škoda že brzdí jen směrem dopředu, dozadu už ne. Taky zbožňuju ten veeelikej úložnej prostor na zip a sucháč. Nic neztrácíme a vejde se mi tam výlet na celej den nebo nákup. Kolečka má gumový s duší, takže ano, můžete píchnout. Je tak dobrý vozit lepení a pumpičku furt s sebou. Mára mě tim sice vybavil, ale stejně bych takovou akci viděla spíš na Facetime hovor a „dělej co ti říkám“.
Upřímně jsme z něj nadšený, jak z jízdních vlastností, tak z designu a provedení. Nevrže!! Což fakt oceňuju a je to tim, že nemá milion spojů a šroubů, ale všechno je udělaný maximálně minimalisticky. Ke kočárku si můžete (a vlastně i musíte) dokoupit doplňky. Je to Thule, takže každej stojí tisícovku. 😀 Každopádně my jsme pořídili pultík s držákem na pití (no, pití tam mám zřídkakdy, spíš tam najdete psí pamlsky) a kapsou, kam se vejde mobil, peněženka a klíče (je to fakt k nezaplacení!!). Né že by měl malej úložnej prostor, ale mít tohle po ruce je fakt supr. Pak jsme dokupovali pláštěnku na sporťák (ke korbičce je v balení) a nakonec hrazdičku. Přemýšleli jsme o moskytiéře, ale zatím jí nemáme.
Nosítko
Do tohodle tématu úplně nechci zabředávat, protože nosítko u nás nikdy nebylo první volbou (z různejch důvodů, do kterejch se nechci pouštět). Ale uznávám, že jsou případy, kdy je k nezaplacení. Na cestách, když potřebujete skočit do krámu, zajít si kousek na vyhlídku po lesní cestě, ráno rychle vyvenčit psa, případně vyvenčit více psů, z nichž libovolnej počet nemůžete pustit z vodítka, atakdále. Odůvodnění, proč mít nosítko je celkem dost, ale to (pro nás) zlomový bylo chození #lesemsepsem na delší vzdálenosti. Ať chcete nebo ne, přijde čas, kdy už vám mimčo nechce ležet 4 hodiny v kočárku. A tak sme si na Barčinejch cca 3 měsících pořídili nosítko Tula standard. Vždycky po nakojení sem jí pak nechala třeba půl hoďky v nosítku, a pak dala zpět do kočárku. Intenzivně sme ho teda používali cca 4 měsíce, teď se ale hodí i na cestách a předpokládám, že při občasnym poponášení na krátkejch výletech se taky neztratí. (Jen dodávám, že ona od mala na nosítko moc nebyla, náruč byla lepší, ale možná to bylo proto, že první týdny sme používali fakt blbý nosítko. Kdo ví.)
Krosna
Na batoh dostávám taky hromadu dotazů a už ho cca 5 měsíců používáme skoro denně, tak všem, co to zajímá, ráda poradim. Poradim, abyste si ho nekupovali. Alespoň ne hned. Znám spoustu prcků, co v krosně bejt prostě nechtěj a je zbytečný dát za to několik tisíc. Krosničky se daj půjčit nebo zdědit. My sme měli štěstí na to druhý. Posed v ní nebyl ideální, neměla “háčky” na nohy, záda bolela jak blázen, ale všem v naší partě se tendle způsob přesunu i tak zamlouval. 2 měsíce sme s ní trajdali po horách našich i zahraničních a řikali sme si, jaký by to asi bylo s opravdickou krosnou. A tak jsme po celkem krátkym hledání (zas tolik jich na trhu není) našli Deuter Kid Comfort. V požadavcích byla sluneční stříška a kapsy na bederním pásu (na psí pamlsky a mobil), a tak sme se vydali zlatou střední a pořídili právě tenhle model. Nebyla v tom pláštěnka, ale dá se za pár stovek dokoupit (doporučuju do větru, deště, extrémní zimy). Posed v krosně mi přijde celkem dobrej, prcek navíc krásně vidí, na spaní má před bradou (za vaší šíjí) měkoučkou látku, která je navíc snímatelná a tak jí můžete vyprat. Úložnej prostor je docela velkej, vejdou se nám tam křupky, mikina, bunda, lahev s vodou a nouzovej přebalovací kit. Má asi tisíc popruhů na nastavení všeho možnáho, jak pro prcka, tak i pro vás. Chodim s tim jak já, tak i Mára a oba jsme moc spokojený. Brambůrka si zatim taky nestěžuje.
To je z naší zkušenosti vše, co sme za první rok nasbírali. Pokud vám to pomůže, tak halelujah a jestli máte doplňující otázky, určitě mi napište a já to všechno ráda zodpovím.