Áďa s Kubou poprvé vyrazili do zahraničí v létě 2016 a hned se podívali na nejvyšší horu Německa – Zugspitze.
Jak se jmenuje tvůj psí parťák a kolik mu je?
Můj pes se jmenuje Kubik. Na konci srpna mu byli 2 roky. Věnujeme se agility a obedience. Rádi chodíme na výlety do hor, především do Krkonoš nebo se touláme Hruboskalskem.
Kam jste vycestovali, kdy a jak tě to vůbec napadlo?
Na naší první společnou dovolenou do zahraničí jsme chtěli jet na Slovensko do Vysokých Tater. Nakonec jsme se přidali ke kamarádovi, který jel k babičce do Bavorska. Chtěla jsem blind výlet do neznáma, užít si hory a nádhernou přírodu.
Naší cílovou zastávkou bylo město Neugablonz. Čekalo nás cca 600 km doouhá cesta. Pes je zvyklý na kennelku, takže nebyl problém. Cestou jsme hodně zastavovali. V Německu mají mnoho příjemných odpočívadel. Na místo jsme dorazili po 7 hodinách.
Kontroloval vás někdo na hranicích nebo vůbec po cestě? Předpokládám, že jste byli očkovaní a na cestu připravení..
Před odjezdem jsme byli u lékařky na vyšetření. Zároveň jsme kontrolovali pas a pro klid v duši i čip :). Na vycestování se psem do Německa nejsou žádné speciální požadavky. Během cesty nás nikdo nekontroloval.
S sebou jsme měli i malou lékárničku pro psy pro všechny případy.
V hodně horských lokalitách se setkáváme s dobytkem “na volno”, jak tomu bylo v Bavorsku? A jestli jste potkali nějaké krávy, co na to Kuba?
Na výletech jsme procházeli ohradami s krávami velmi často. Kuba to moc neřešil, možná i proto, že byly v dostatečné vzdálenosti od nás. Ťapali jsme většinou v postroji. Nebyla to teda žádná hitparáda, protože jsme si na postroj teprve zvykali. Byly ale dny, kdy jsme nepotkali ani živáčka, takže chodil pes na volno.
V civilizaci jsem měla Kubu vždycky na vodítku a pro všechny případy jsem s sebou vždycky měla košík, ale nikdo neměl sebemenší problém. Ba naopak. Lidi v Bavorsku a Tyrolsku byli velmi příjemní. Chtěli si Kubu hladit a vyptávali se, jak cestujeme se psem a co děláme, když někam s pejskem nemůžeme. Moc pejskařů jsme ale nepotkávali. Při našem výstupu na Zugspietze nás lidi dokonce obdivovali, že jdeme se psem.
Spali jste teda někde v baráčku u babičky, předpokládám..?
První dva dny jsme spali v Neugablonz u babičky. Sehnali jsme si mapky a potřebné informace o okolí. Začali jsme zastávkou ve Fussenu, kde jsme navštívili známý zámek Neuschwanstein a v obrovském horku jsme zvládli náš první výlet. Doporučuji všude brát i dostatek vody pro psa. Cesta nám trvala možná 4 hodiny a nikde jsme nepotkali žádný potůček, nic. Auto jsme nechali zaparkované podél silnice, mimo centrální parkoviště, ale nikdo nic neřešil.
Další dny jsme se vydali kousek za hranice do Rakouska. Neměli jsme v plánu nic konkrétního navštívit. Když se nám někde líbilo, zastavili jsme, našla jsem nějakou trasu na výlet a šli jsme. Musím říct, že ačkoliv to bylo takhle spontánní, každý výlet byl skvělý. Každý večer jsme se vraceli na jedno malé parkoviště u lesa, kde jsme 4 dny přespávali. Bylo to nádherný. Ráno jsme vstali a všude kolem byly hory a les..:-)
Mohla by ses podělit o tipy na nějaké výlety, které se Ti líbily?
Náš první výlet byl okolo zámku Neuschwanstein. Okolo zámku jsme se příliš nezdržovali kvůli neskutečnému davu turistu. Vydali jsme se kamsi po modré. Nakonec jsme došli v obrovském horku na stanici lanovky u Tegelberghause cca 1700m.n.m. Odtud byl nádherný výhled do kraje. Dolů jsme se svezli lanovkou a doufali jsme, že se dostaneme k autu. Se psem do lanovky neměli Němci problém.
Rozhodně doporučuji výlet směrem k Gehrespitze. Trasa vedla pod lanovkou. Na konci lanovky je mnoho rozcestníků. My se pokaždé rozhodovali podle pocitu. Šli jsme vždy tam, kde se nám to líbilo. Na tomto výletě se nám naskytly nádherné výhledy a hlavně jsme poprvé procházeli ohradou s krávami. Byl to nádherný zážitek.
Další výlet jsme podnikli na horu Sauling – pod touho horou jsme čtyři dny přespávali na malém parkovišti v lese. Cesta k Saulinghause byla v pořádku, ale od chaty výš byla ceste méně schůdná pro psa. Bylo i dost nevlídné počasí, takže jsme se se vrátili zpět. V této oblasti bylo hodně kamzíků. Bylo celkem nebezpečné je potkat. Když před námi utkali do kopce, spouštěli laviny kamínků, před kterými jsme museli uhýbat.
Jeden den jsme strávili u jezer Alpsee s průzračnou, studenou a blankytně modrou vodou. Navštívili jsme také lovecký zámeček Lindefhof. Do rozlehlých zámeckých zahrad je možný vstup se psem. Výhodou je i říčka, která protéká v blízkosti areálu. Kuba byl velmi rád, že se mohl ve velkém horku ochladit.
Náš poslední den jsme jeli do Garmisch. Chtěli jsme navštívit nejvyšší horu Německa – Zugspietze. Věděli jsme, že nebudeme moct vystoupat až na vrchol, protože posledni třetina cesty byla po ferratě. Vydali jsme se na několika hodinovou cestu pod vrchol. Nikdy jsem nešla do horšího kopce.. Bylo to jak do střechy a byli jsme už hodně utahaní. Nepotkali jsme žádné psy. Dokonce se kolemjdoucí divili, že jdeme s pejskem. Nahoře se nám nabídl neskutečný výhled. Všem vřele doporučuji. 🙂 Vystoupali jsme do výšky cca 2200m.n.m. A šli jsme zpět. Když to viděl Kuba, otočil se a šel si lehnout o cizím lidem pod stůl. 😀 Byl hodně unavený a zpět se mu nechtělo. Všichni se smáli, bylo to opravdu legrační.
Doporučila bys cestování s pejskem a jestli je něco, co je třeba podle tebe potřeba mít / vědět / umět před první cestou.
Cestování se psem v zahraničí rozhodne doporučuji. Není se čeho bát, jen je nutné si ohlídat předpisy pro vstup se psem do určité země. Před odjezdem podstoupit základní vyšetření u veterináře. Pas jsme nosili všude s sebou pro případ kontroly. Po ruce jsme vždy měli i lékárničku se základním vybavením. Několikrát jsme využili Hurtta pláštěnku, která je bezvadná do nepříznivého počasí, které nás půl pobytu trápilo. Hlavně doporučuji všude brát i větší množství vody pro psa a nespoléhat na vodu v přírodě.
