Markét se svým přítelem a s fenkou Hašlerkou vyrazili do Dolomit. A jelikož mají rádi nejen chození po horách, ale i lezení, zkusili si společně i nějakou tu ferratu.
Zatím o vás víme, že máte dvouletou erdelku Hašlerku. Jak jste se k sobě dostaly a co spolu podnikáte?
Hašlerku jsem si přivezla domů v říjnu 2015 z německé chovatelské stanice Monte Christo. Bylo to štěně na druhý pokus, v první chovatelské stanici se mi štěňata nelíbila.
Hašlerku jsem si sice nemohla vybírat, protože byla jediná fenečka ve vrhu, ale padly jsme si do oka. Chtěla jsem parťáka na výlety a pro psí sporty. Od začátku cvičíme poslušnost a klikrtrénink pomocí operantního podmiňování u Radky Spudilové. Laškujeme s canicrossem, v zimě jsem byly na běžkách a začínáme s agility. Objíždím s ní i semináře a zkoušíme nové věci. A samozřejmě se mnou jezdí na výlety. Konečně už je dost velká i na delší trasy 🙂
Už víme, že jste navštívili Dolomity.. Kde přesně jste byli?
Jeli jsme s přítelem a původně jsme měli v plánu se motat kolem Zell Am See, ale hrozně tam pršelo a mělo pršet celý týden, takže jsem se přesunuli do Dolomit. Tam jsem měli v plánu nějaké výlety kolem Cortiny d’Ampezzo a pak jsem chtěla na Tre Cime. Nakonec jsme ale skoro celý týden zůstali u Passo di Falzarego, které nás okouzlilo svým okolím. A navíc je tam i hezké lezení. To jsem podnikli, když Hašlerka potřebovala odpočinkový den – spala od skálou a my si v klidu zalezli.
Kde jste spali? Byli jste někde ubytovaní / kemp / auto?
Jeli jsme dodávkou, takže jsem spali v ní. Přítel to moc hezky upravil,my tam měli postel a Háša svoji boudičku a byli jsme díky tomu i dost flexibilní. Kemp jsme měli v plánu alespoň jednou kvůli teplé sprše, ale nakonec na něj vůbec nedošlo. Co jsem zjišťovala, neměl by to v nich být se psem problém. Jen je potřeba počítat s tím, že za něj zaplatíte stanovenou taxu, která se pohybuje okolo 7 euro.
Předpokládám, že když Hašlerka takhle v klidu ležela, tak to nebylo poprvé, co jste jí vzali na lízt. Děláte to už od mala? Jde to v pohodě naučit?
Začala jsem jí to učit teprve tak před třemi měsíci, kdy jsem byla poprvé s přítelem na skalách. Měl s sebou svého psa – sedmiletého labradora, který jí ukázal, že se vlastně nic neděje a díky němu to zvládá.
A zrovna v Dolomitech jsme tři dny systematicky pracovali na jejím unavení, takže pod skálou spala velmi ochotně 🙂 Byla ráda, že nikam nemusí a hlídala nám věci.
Doporučíte nám nějaké konkrétní výlety u Passo Falzarego? Určitě jste to tam důkladně prochodili.. 🙂
My jsme šli kolem celkem tři výlety. Jeden kolem Cinque Torri, který jsme ale šli z opačné strany od Rifugio Cinque Torri přes Rifugio Scoiattoli kolem Averau na Croda negra a zpátky. Vychozím bodem je ale i Passo Falzarego.
Pak jsme šli z Passo Falzarego tunelama na Lagazuòi a cestou Sentiero Kaiserjäger zpátky.
A třetí výlet jsme podnikli na Sass de Stria. Tam vede jen cesta tam a zpátky, ale vede výkopama z první světové války, takže se tam můžete motat do aleluja. Na Sass de Stria je i supr lezení. Jedna stěna je mírně nakloněná a jsou tam i lehké cesty. Taky tam vede jedna lehká osmidélková cesta až nahoru. Tu jsme ale nelezli kvůli Háše.
Dobrý je si pořídit nějakou podrobnější mapu, kde jsou cesty rozdělený na ferraty, normální cesty a tzv. sentiero per experti. To jsou cesty s exponovanými úseky, místy přijištěné, místy ne. Ty bych s větším psem neabsolvovala. Místy jsme Hášu museli přijišťovat za postroj nebo ji poponést. A nejsou to vhodné cesty pro někoho se závratí. My z nich ale byli nadšení 🙂
Na ty mapy právě narážíme jak v Itálii, tak ve Slovinsku – jsou nějaký mapy, kde je to dobře značený a rozdělený na ferraty a pěší výlety? Můžete nám nějakou doporučit?
Rozhodně doporučuju měřítko 1:25 000. My měli mapy od firmy Kompass. Tam je to značený docela dobře. Ale stejně je podle mě dobrý si o konkrétní trase zjistit něco víc na netu nebo se někde přeptat. Trasa na Sass de Stria je třeba značená jako ferrata, ale ve skutečnosti tam jsou dva malý žebříky a víc nic. Taky co se týče ferrat, tak v mapách nikdy není uvedená jejich obtížnost. Takže na ty člověk potřebuje buď průvodce nebo informace odjinud.
Byli jste tam na začátku července.. Nebylo moc velké horko?
Měli jsme zrovna štěstí na počasí, že bylo kolem 20°C a až když jme odjížděli, tak se to začlo zvedat. Jednu noc bylo dokonce jen 5°C. Ale stejně jsme psa namáčeli.
Mluvily jsme už i o ferratě. Tak nám povězte, jak bravůrně to Hašlerka zvládla a kterou jste vlastně šli..? 🙂
No. To bylo mezi mnou a přítelem velké téma, jestli jo nebo ne. Několikrát jsme se kvůli tomu i pohádali. Šli jsme jednu lehoučkou (A/B), tu jsme šli bez jištění u Cascate di Fanes kolem vodopádů. To jsme zvládli suprově. Je to vlastně přijištěný chodníček. Je tam jen krátký úsek s kramlemi a skalnatější nad mostem, tam byla v batohu, jinak to Háša zvládla skoro celý sama. Já si myslela, že máme splněno, ale přítel mě přesvědčil, že půjdeme něco těžšího a já se nechala ukecat. Takže jsme šli Cesare Piazzetta. A byla to pěkná blbost. Narvali jsme ji dole do batohu a první úseky celkem dobrý. Jenže je to dost těžká ferrata, hodně exponovaná a poměrně dlouhá. Takže se Háša dost bála a mlela sebou. Takže jsem se bála o přítele i o Hášu. I on se bál, hlavně teda o Hášu. A v jednom úseku, kde jsem se zasekla s batohem, jsem se rozbrečela. Bylo toho ne mě moc. Jenže dolů se ferrata lézt nedá, takže jsme udělali několik přestávek na skalních policích, nechali ji protáhnout a dolezli to. Ale bylo to extrémně psychicky vyčerpávající pro nás všechny. Nakonec se mi přítel omlouval, že to byla pěkná pitomost a že už to zkoušet nebudeme. Teda nebudeme…..polezeme jen nějaký lehoučký jako byla u Cascate di Fanes a na těžší ferraty pojedeme bez psů.
A kolik hašlerka váží? V jakém baťohu jste jí nesli?
Váží asi 19kg. Na erdelku je malá. Já si ji ale schválně vybírala po menších rodičích a v tomhle případě to byla výhoda. Nesli jsme ji v bathu Deuter 40l, klasický turistický, nic speciálního. Jen je dobrý mít dvoukomorový, aby měl člověk pod kontrolou zadní nohy.
Asi sem uplně natvrdlá, ale jak je to myšlený s tím dvoukomorovým batohem a zadníma nohama?
No, my to dělali tak, že já ji měla v náručí přítel na ní nasunul batoh, přehmátla jsem a když stála tak otevřenou spodní komorou jsem jí vzala zadní nohy a posadila jí a taky jí ze spodní otevřený komory protáhla dovnitř do batohu přední packy, aby v batohu opravdu seděla. Pak jsme všechno pozapínali a ještě jsme vodítko, co měl ke kšírám přidělali k batohu.
A když to není takováhle extrémní situace, tak ten batoh zvládá s klidem? Jak se tohle učí?
Tu první zvládala v klidu. Ale hlavně to bylo i tím, že to byla taková přijištěná cestička. Nebylo to těžký pro nás, my byli v klidu a tím pádem i ona.Takže v tomhle terénu ani tolik nevadilo, že se občas v batohu trošku mlela. Na té těžké ferratě to už problém byl, protože příteli rozhazovala těžiště.
Batoh jsme ji nijak extra neučili. Neměli jsme na to moc času. Takže jsme ji zkusili dát do batohu a já ji odměňovala. Pak jsem ji pokaždý odměnila i na ferratě. Ale jen ze začátku. Kdybych měla víc času učím to operantním podmiňováním pomocí klikru a postupných kroků, ale to by bylo třeba na měsíc dva přípravy…
A povíte nám nakonec, kam se chystáte příště?
Ještě nás čeká psí tábor s kombinací dogfitness+agility+jóga.
V srpnu se pak chystáme do Nízkých Tater nebo na Malou Fatru. Jedeme tam na svatbu, tak si tam uděláme i nějaký výlet. Takže oproti Dolomitům to bude dost při zemi 🙂
Přítele nadchlo spaní v dodávce a teď ji předělává na 2v1 – pracovní auto a obytňák, takže mě to určitě nemine, jinak by se mu to nevyplatilo 😀
