Anička se se svojí smečkou vydala do Bosny, Albánie a Černé hory. Jak se dá taková dovolená pojmout? A co pastevečtí psi? O to všechno se s námi podělila.
Povíš nám, prosím, něco o sobě a svojí smečce?
Ve smečce jsme teď aktuálně tři já – Anička, můj manžel (přezdívkou) Kovi a československý vlčák Atrey. Atreyovi budou v červnu 4. Jo a vlastně je nás trochu víc, máme ještě 26 včelstev, 4 andulky, 2 korely, a 1 a půl kočky (ta půlka je za to, že se na nás náš kocour po 12 letech vykašlal a přestěhoval se k sousedům!).
Bydlíme ve vesničce, která je součástí městyse Davle a rozhodně zdejší okolí můžu doporučit na procházky i delší výlety. Davle se nachází na soutoku Vltavy a Sázavy, na Vltavě je nedaleko stezka Svatojánské proudy, na Sázavě zas Posázavská stezka. Taky Štěchovická přehrada stojí za okouknutí. A nedaleko odtud je vrch Ďábel, který je prý geometrickým středem Čech.
A co společně podnikáme – hodně lezeme, máme rádi hlavně lezení na písku tady v Čechách, ale nepohrdnem ani vápnem nebo žulou někde v zahraničí. Před Atreyem jsme lezli i v horách, ale s Atreyem jsme zatím úplně nevymysleli, jak to dělat. Takže hodně jezdíme ke skalám, kde to propojujem i s výletama nebo procházkama. V zimě jen výlety, i když občas vyrazíme i na ledolezení. A pak zhruba dvakrát ročně vyrážíme do jižnějších zemí, kde částečně lezem a částečně cestujem, někdy spíme jen pod stanem, někdy máme ubytko, záleží, kde zrovna jsme a co tam děláme. Máme rádi jak hory, tak moře, takže se to vetšinou snažíme nějak vhodně nakombinovat. S Atreyem jsme byli v Itálii (jak na úplném jihu v Tarantu, tak ve středu, i nahoře v Dolomitech), úplně na jihu Řecka na Peloponésu, v Albánii, Bosně, Černé Hoře, jo a v Tatrách na Slovensku. No a v dobách před Atreyem jsme měli jeden fajn roadtrip po jihu Francie, pak jeden, kdy jsme objeli celé Portugalsko po pobřeží a vrátili se zpět podél španělského pobřeží, a jeden taky do Řecka, kdy jsme dojeli až na Peloponés.
Kam přesně jste vycestovali a kdy?
Na Balkán jsme jeli v roce 2018. Jeli jsme autem z domova, přes Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko do Bosny, pak do Černé Hory a pak do Albánie. Zádrhely asi žádný, cestu jsme měli trochu najetou z cesty do Řecka nebo Chorvatska a prostě je to jenom dlouhý. Snažíme se to vžycky tak nějak brát, že i cesta je cíl, a dělat si i zastávky po cestě, ale často to pak stejně skončí tím, že si řeknem, že přejedem nějakej dlouhej úsek co nejrychlejc, a stavíme fakt jen na prtáhnutí jak nás, tak psa.
Na co je třeba si dát bacha je, že je třeba sérologické vyšetření proti vzteklině a je to docela otrava, psovi se bere krev, pak se čeká na výsledek, a stojí to i nějaký peníz. Co jsem koukala, spousta lidí to asi neřeší, ale taky jsem četla několik článků/informací, že to někdo neřešil a pak byl problém na hranicích. Takže jsme to neriskovali a měli potvrzení s sebou. A do Černé Hory je třeba mít potvrzení o odčervení ne starší než 24 hodin, to jsme neměli možnost mít, protože jsme se dostali do Černé Hory až později, takže jsme to neřešili, měla jsem s sebou odčervovací tablety, kdyby byl nějaký problém. Celkově nás samozřejmě nikde nikdo nezastavoval, na hranicích psa vůbec neřešili, ale pas jsme jim dávali vždy.
Proč jste jeli zrovna tam? Měli jste předem zjištěný nějaký info o místě/ubytku/výletech?
Já byla v Albánii kdysi dávno, kdy ještě nebyla turistická, a přišla mi jako ráj na zemi co se týče skvělého, nic nestojícího a čestvého ovoce, a opuštěného moře (to pak bylo trochu zklamání). Plus nás oba zajímala Bosna i Černá Hora.
Co se týče míst / výletů, měli jsme bodový seznam míst, co bychom chtěli vidět, u některých jsme měli fotky, u některých souřadnice.
Co bylo v případě těchhle zemí trochu nepraktický bylo to, že jsme tam nemohli používat zadarmo roaming, takže jsme se dost snažili být nezávislí na internetu. Proto jsme si i „park4night“ (viz níže) zaplatili, aby nám fungovala offline verze, a proto jsme si zapisovali souřadnice míst a i uložili pár fotek míst, abychom věděli, co vlastně je které místo zač. Jo a co jsme si taky zapsali byl kurz jednotlivých měn, protože v Bosně a v Albánii mají své měny, zatímco v Černé Hoře mají Euro, takže jsme vždycky museli trochu čachrovat s penězma.
S ubytkem jsme moc nepočítali, brali jsme to, že budem spát převážně ve stanu. Dlouhodobě používáme aplikaci „park4night“, kde si vždycky vyfiltrujeme pouze místa v přírodě a pak kontrolujem podle fotek, jestli by to tam šlo i ve stanu (aplikace je primárně pro karavany, tj. se stany se nepočítá). Ale místa řešíme až daný den, občas máme něco vytipovaný dopředu.
Otázka konkrétněji na ubytování – kde, jak a za kolik?
Spali jsme celou dobu ve stanu a skoro celou dobu nadivoko. Jen asi dvakrát v kempu, jeden byl totálně super, protože jsme tam byli sami a v ceně byly i lehátka se slunečníkem na pláži (to jsme asi nikdy nikde nezažili 😀 ) a jednou v takovým totálně nahňácaným kempu v Albánii taky u moře a to jsme prostě chtěli zůstat tam v tý oblasti, tak jsme se vykašlali na všechny naše požadavky na příjemný klidný místo na spaní a zůstali tam. A vlastně ještě v Černý Hoře v Durmitoru nás nechal pastevec spát u své chajdy. V mapě se to tvářilo jako kemp, pán s tím byl zjevně srozuměný, ale nic za to nechtěl, tak to je asi jen legální cesta, jak tam přespat. Jinak ceny hrooozně nízký, i ty kempy přímo na pláži fakt na pohodu (párkát jsme se třeba ptali v obdobným kempu v Itálii nebo ve Francii a ceny šílený, a tady si to člověk může dovolit – o Albánii se říká, že je to nový Chorvatsko, tak asi to tak trochu je, než se to tam zdraží) 🙂
Výlety, výlety, výlety. To nejvíc, co nás zajímá! Kam jste vyráželi, co jste viděli?
BOSNA
Co bych v Bosně obecně doporučila jsou jezera (a řeky), je jich tam hodně a jsou krásná a často je to fakt parádní koupání ve sladké čisté vodě. Byli jsme u nějakých, rozhodně jsme všechna nestihli, na seznamu jsem Prokoško, Ramsko, Boračko, Jablaničko, plus ta níže uvedená.
Krupa na Vrbasu Je tam velká řeka Vrbasu a pak je tam taková super procházka kolem potoka, který se do řeky Vrbasu vlévá, a na kterém jsou mlýnky, v některých se doteď (spíš asi už jen pro turistické účely) zpracovává mouka, a i tam prodávají výsledné (a moc dobré) pečivo. Na začátku u mlýnků bylo pár lidí, ale dál už skoro nikdo, došli jsme na konec a zpět. Potok je místama i docela velký, pro psa na osvěžení úplně ideální.
A nedaleko odtamtud jsme u řeky spali v jednom přístřešku a ráno jsme snídali a přijeli nějací pánové a začali vybalovat – nejdřív koza, pak gril, pak napíchli kozu, připravili oheň, dali kozu na gril. Ovšem potom přitáhli elektrocentrálu, tu zapli, do tý připojili gril a ejhle, koza se otáčela na grilu. A to ještě nebylo všechno, pak totiž přitáhli ledničku a do ní nanosili piva a limonády. To už mi nedalo a tak nějak lámaně, rukama, nohama jsem se jich ptala, proč to pití nedaj chladit do řeky, když je přímo tam a je tam udělaná taková nádržka…no, vypadali z mýho nápadu docela potěšeně, možná to daj příště bez lednice. Pak nám dali ochutnat nějakou pálenku. A pak ukazovali na Atreye, něco gestikulovali, pak ať natáhnem ruku…a já koukám, mám v dlani kozí koule 😀 A prej ať je dám psovi. Jenže pes k tomu čuchnul a že to teda nebude, takže jsme koule zabalili s sebou, jako že mu je dáme později, abychom je neurazili. Všechno jsme zabalili, odmítli pozvání na grilovačku, a já u auta zjistila, že mi někde spad snubák. A ti zlatí pánové nám ho pomohli hledat a normálně ho i našli. To byl náš první den v Bosně a totálně si nás tím získala 🙂
Jajce
Je tam velkej vodopád uprostřed města, prošli jsme i město, ale obecně nic extra (ale my na města moc nejsme).
Plivská jezera
Kousíček od města Jajce a fakt se nám tu líbilo. U části jezera jsou taky ty mlýnky, jak jsem o nich psala výš. A nad jezerem je udělaný molo, ze kterýho se dá skákat. Všude byla spousta lidí, dětí, totálně to tam žilo. Ve lese u jezer lidi piknikovali, ale fakt hodně, a bylo to super, jak se všichni bavili a tak. A Atrey tam potkal jednu krásnou potulnou skoro-husky slečnu, kterou jsme si skoro chtěli dovézt domů, jak byla kouzelná 🙂
Sarajevo
Stojí za to vidět, historický centrum, turecký tržiště, i ty paneláky a celkově zvláštní dojem z města, ale bylo tam zrovna nesnesitelný vedro, tak jsme tam Atreye moc nechtěli trápit.
Park Blidinje
Tady se nám to líbilo fakt moc! Jednak krásná horská příroda, jednak jsem tam našli takovej něco jako přírodní kemp, vypadalo to jako kdyby tam lidi jezdili občasně kempovat, nebo třeba děti pod stan, ale byly tam i takový různý stolečky a tak. A dali jsme výlet kolem jezera a pak výlet do hor, jen je trochu blbý, že cesta co jsme šli, nebyla okruh, ale prostě značená cesta dál a dál, takže jsme se v nějakej moment vrátili. Ale fakt tohle je skvělý místo na to tam chvíli jen tak pobejt. Jsou tam někde dokonce i sjezdovky a i v létě tam byla docela zima.
Mostar
Jako asi hezký, ale tak totálně turistama přeplněný město, že to snad ani nešlo. Je tam historický centrum (pěkný, ale přes turisty není vidět) a řeka Buna, do který dva týpci skáčou z mostu a vybíraj za to prachy. Ta řeka je nádherná a dá se v ní projít, psa vykoupat 🙂 V nějaký neturistický době to tam musí bejt celkově fakt hezký, my to štěstí neměli.
Vodopády Kravica
Přestože je to turistická atrakce s obřím parkovištěm a vstupným, tohle místo nás nezklamalo. I přestože tam bylo hodně lidí, dokázali jsme si najít místo, kde jsme byli v podstatě sami. Je na tom hezký, že se dá koupit nejen přímo v těch vodopádech (kde nesmí do vody psi), ale i v řece Trebižat, kde jsou právě různé plážičky, psy tam nikdo neřeší a tak nádherná a průzračná voda (a ledová, ale stojí to za to) se málo kde vidí. Fakt nádherný místo.
ČERNÁ HORA
Prales Biogradska Gora
Fakt moc zajímavý místo. Je tam ledovcové jezero a když se projde na opačný konec (jakoby naproti molu), kde se do něj vlévá říčka, jde jít podél té říčky až k jejímu prameni. Je to stará ekostezka. My jsme se tam pak už ztratili, takže jsme až k prameni nedošli, ale i tak to byla paráda, nikde jsme takovouhle přírodu neviděli, fakt prales, obří lopuchy, člověk si tam vůbec nepřipadá jako v Evropě 🙂 A jako bonus k tomu, na kraji jezera je kemp, ale takovej nerušivej, zůstává tam je pár lidí (většina přijede autbusem a jede zas zpět), a užili jsme si tam fakt super večer s posezením na kraji jezera. A na jezeře se dá půjčit loďka (za malý peníz) a to taky stálo za to (loďka je velká, dřevěná, i větši psisko se vejde).
Durmitor
Asi netřeba představovat, pohoří, stojí za návštěvu, a najít si nějakou značenou cestu (jsou tam). A jak jsem psala výš, dá se tam dát stan na pozemku u některých z pastevců (předtím to bylo značené a jen jsme se došli ujistit, že tam fakt můžeme být). My jsme si dali celodenní výlet, dokonce s nefalšovaným slejvákem a bouřkou, a fakt super, jsou to nádherné hory. Dalo by se tam pobýt i mnohem dýl. Vím, že lidi jezdí i jen tam.
Kotor
My jsme se tam nakonec nedostali, ale myslím, že stojí za návštěvu, tak to radši házím jako tip.
ALBÁNIE
Byla jsem kdysi v Albánii, když ještě nebyla turistická, a byla jsem tam bez psa. Pamatovala jsem si jí úplně jinou, než jaké to bylo potom, ale i tak super, stále je tam ta divokost, která se v Evropě možná už trochu hůř hledá, i když si stále myslím, že kdo hledá, najde 🙂
Celkově ale musím říct, že je cestování po Albánii dost specifické, protože tam nejsou pořádné dálnice ani silnice. Třeba nějaký úsek je ok, ale pak se to najednou změní v takovou silnici, kde to nejede, často se z toho stane třeba i prašná cesta, a pak se třeba 50 km jede 2 hodiny a podobně, takže jsme se nakonec pohybovali dost zvláštním způsobem a někdy jsme z toho byli unavení, a na pár míst jsme se kvůli tomu vůbec nepodívali – neměli jsme chuť si někam zajíždět.
Navštívili jsme Tiranu, prošli jsme jí se psem, taková klasická městská procházka, byla jsem dost překvapená, jak se to tam změnilo, že se z toho stalo takové o dost modernější město, než jsem si pamatovala. I KFC tam mají 😀 Ale z pohledu psa samozřejmě nuda.
Pak jsme se přesunuli k moři a navštívili Manastiri i Shën Mërisë (na ostrove Zvërnec) , což je docela zajímavé místo, takový kostelík na ostrově, kam se dá dojít po mostě. Ale nesmí tam pes, tak bacha na to. Riskli jsme to a nechali ho v otevřeném autě (v přepravce). Co je ale super v okolí, spali jsme kousíček, pokud chápu správně, tak se celá oblast jmenuje Narta Lagoon (zhruba v těchto místech) a to je teda nárherný, jen na to tam být, nebo si dát výlet kolem pláží, a byli jsme tam úplně sami. Fakt nádherný.
Co dál stojí za návštěvu je Llogarský průsmyk, je to hustý i autem, vyjede se hrozně nahoru a pak se zas jede hrozně dolů a je to celý kousek u moře, takže se v podstatě od 0 metrů nad moře vystoupá do něco přes 1000 metrů nad mořem a pak zas dolů. Je zajímavý, jak se změní krajina. Úplně nahoře je spousta lidí, je to dost turistický, ale dá se jít na procházko-výlet (cesta je vidět na seznamácké mapě) a lidí pak rázem ubyde. A pes je rád, že je najednou v takovém docela horském ovzduší 🙂 A moc hezký je, že se tam chovaj včely a je jich tam fakt hodně, dá se i koupit med.
Pak jsme strávili pár dnů u moře, to je taková spíš nuda, už je to přecpané turisty. V době, kdy jsem tam byla poprvé, tam nebyla na plážích žádná infrastruktura, jen sem tam opuštěné bunkry, teď najednou slunečníky vedle slunečníků, tak to ztratilo trochu kouzlo. Co je obecně fajn je, že se tam tak nějak asi se psy (zatím) nepočítá, takže psi můžou všude, nikde nebyl žádný zákaz, takže jsme fakt mohli být na normální pláži s lehátkem a slunečníkem a pes tam moh bejt s náma. Ne že bychom to vyhledávali, ale bylo to zvláštní a asi to člověk zas tak často nezažije.
Co stojí za to je Syri i Kaltër, neboli Modré oko, je to místo, kde ze země vyvěrá pramen a je to fakt nádherné, protože je to průzračná, ledová voda. Je s tím spojená taková atrakce, lidi skáčou přímo do toho pramene a on je sám vytáhne zpět na hladinu. Já se teda bála, ale muž si to dal a dost se mu to líbilo. Kolem se dá projít a samozřejmě najít místo, kde si může ve studené vodě zaplavat psisko. Jen teda musím říct, že ta voda je opravdu ledová, měla jsem problém tak vydržet i delší chvíli, jak to studilo. Rozhodně studenější než takové ty normální ledové řeky.
A pak jsme ještě byli ve městě Gjirokastër, kde to teda z psího pohledu není moc zajímavé, ale je to památkově chráněné město a je nádherné, stojí v kopcích, jsou tam kamenné domy a stojí to za návštěvu. Na psa, a ještě vlčáka, tam lidi dost koukali 😀 A vlastně ještě je hezká ta cesta z Modrého oka sem, protože je to hodně blízko řeckých hranic a je takové zajímavé pozorovat najednou přibývající řecké nápisy. Tak to jen spíš taková drobná zajímavost na závěr.
Ještě bych ráda zmínila, že když jsem byla v Albánii prvně, navštívili jsme takzvané Albánské Alpy, neboli Prokletje – tehdy jsme udělali přechod, kdy jsme vyrazili z Albánské strany a došli na stranu Černé Hory a fakt doporučuju. Teď s Atreyem jsme se tam nedostali, ale rozhodně stojí za návštěvu, a to jak se psem, tak bez psa. Jsou to hory alpského charakteru a tehdy jsme tam snad potkali za celou dobu dvě skupinky lidí. Vyšli jsme tehdy i na vrchol Maja e Jezercës (2694 metrů), jen teda musím říct, že to bylo dost hustý, protože bych řekla, že kdekoli jinde v Evropě by to, co jsme tam absolvovali, už bylo braný jako lezení, nebo by tam byla nějaká ferata, ale v Albánii nic. Nevím, jak je to tam teď, ale se psem bych tam nechodila (pokud se tam něco nezměnilo).
Asi častá otázka vzhledem k destinaci… co toulaví/pastevečtí psi? Máte nějakou zkušenost?
Docela jsme se toho báli a nakonec úplně v pohodě. Paradoxně jsem měla větší strach z potulných psů, se kterými jsme nakonec měli jediný bližší kontakt, a to v Bosně, kde jsme potkali tak rozkošnou kříženku huskyho, do který se Atrey zamiloval, a měli jsme chuť si jí vzít s sebou domů 😀 Jinak nás ti psi spíš obcházeli a báli se. Myslím, že se tam k nim obecně lidi nechovají hezky, takže se radši vyhnou, než že by měli snahu si nějak dovolovat.
A pak jsme měli takový na hraně kontakt s pasteveckým psem v Durmitoru, běžel za náma, ale nakonec ho pastevec odvolal a nic se nestalo. My jsme samozřejmě vzali Atreye na vodítko a snažíli se co nejrychleji mizet opačným směrem. Ale když jsme jednou projížděli horami a zrovna tam někdo převáděl ovce, hlídali je dva obří horští psi a ty bych teda fakt nechtěla potkat.