Na naší norskou výpravu nás kamarádi z Non-stopu vybavili mimo jiné i baťůžkem pro Lexie. U nás se tohle moc nenosí, ale právě v Norsku to není nic divnýho.
Ono to tam totiž začíná už tou přírodou. Všechno je tam tak strašně ohromný, že tam moc nejde udělat jednodenní výlet, abyste něco viděli, prošli se a zároveň se vrátili na to samý místo, kde jste ráno nechali auto. No a tak se prostě radši zabalíte, v pátek odpoledne vyrazíte a v neděli večer se vrátíte. Pes included. A batoh je mimo jiné docela dobrej nástroj, jak mu vysvětlit, že jdete na túru.
Lexie v zásadě nedělá problém podle toho, co má na sobě, rozeznat, co se jde dělat – ví, že pokud máme krátkej postroj nebo obojek, tak se netahá a buď se jde na volno nebo na vodítku u nohy, naopak když má freemotion, tak jde do zápřahu. Spoustě pejsků to ale dělá potíže a tahaj prostě furt jak splašený a pokud jdete na delší čundr, je těžký jim vysvětlit, že maj zvolnit. Baťůžek jim pomáhá rozpoznat, že jdou na dlouhou / několikadenní túru a že je teda vhodný pošetřit síly a nelítat jak blázen sem a tam.
Na Amundsen packu se nám líbí i to, že funguje zároveň jako postroj (pejska můžete normálně cvaknout na vodítko) a jako všechno od Non-stopu je prostě promakanej. Je perfektně ušitej, nikde nedře, nepadá ze strany na stanu a má spoustu nastavitelnejch popruhů, ze kterých vám možná půjde ze začátku hlava kolem, ale jakmile to jednou nastavíte, padne jako ulitej a už se tim pak nemusíte zabývat.
Pejsek v něm zvládne unést až 1/3 svojí váhy, ale doporučujem tam ze začátku nosit třeba jenom ručníky. Lexie nám v něm nosí třeba péřový bundy – jsou lehounký, ale v batohu vám prostě nějaký místo zaberou, a tak se vám udělá víc místa třeba na vodu a chlupáč vám nese bundu nebo třeba sobě deku.
Tohle všechno jsou fakta, teď naše konkrétní zkušenost. My jsme batoh zkoušeli v naprosto nevhodnym terénu. Šli jsme na ledovec a tak nějak nám nedošlo, že tam asi nepovede idylická pěšinka, ale budou tam kameny velký jak blázen, který musíte buď přeskákat nebo se mezi nima protáhnout. Lexie se tak samozřejmě každý 2 metry zasekávala, protože s tim batohem prostě nemohla projít dál. Takže jsme jí ho sundali a batoh jsem si připla na sebe já (sedí docela dobře, mimochodem :D).
Ještě před odjezdem jsme ho ale zkoušeli v Jizerkách, kde to na normální cestě lesem šlo úplně v pohodě a na podzim se ještě chystáme na pár dní do Krkonoš a určitě ho budeme brát s sebou.
Proto, jestli uvažujete o koupi baťůžku, rozmyslete si nejdřív, jaký trasy chodíte. Jestli lezete v Dolomitech po skalách a chlupáč se proplejtá mezi šutrama, není to ideální. Ale jestli chodíte třeba přechody Krkonoš, Jizerek, rakouskejch Alp nebo norský Hardangerviddy, tak je to super věc.
