Bára Balvínová si vzala psí holčičku z útulku Azyl Pes Krásný Les. Oficiálně se jmenuje Kety, ale pro ně je to jejich Káča. Je jí aktuálně asi 5 let a s mamkou a taťkou chodí a jezdí všude, kde se dá.
Do jaké země jste společně cestovali a jak?
Tento rok bylo na plánu Slovensko, konkrétně oblast Vysokých Tater. Cestujeme autem, na které je Káča zvyklá a jízda v autě jí baví. Cestu tam jsme rozdělili na dvě části, domů jsme jeli na „jeden zátah“ přes noc.
Pro úplnost doplním, že trasa Liberec – Poprad má nějakých 500 – 600 KM, dle toho kudy se jede.
Na jak dlouho a kdy jste byli?
Jeli jsme na 10 dnů od 09.06.2016 – 19.06.2016
Jsou v zemi nějaké speciální požadavky na očkování / pohyb se psem?
Vše je stejné jako u nás. Vzhledem k lokalitám, které jsme navštívili, musel být pes vždy na vodítku.
Kde jste byli ubytovaní a kolik stálo?
Ubytování jsme měli v penzionu přímo u paty Vysokých Tater – v tatranské Lesné. V tomto penzionu jsme se ubytovali na základě dobrých recenzí od jiných pejskařů. Ubytování se psem na Slovensku je v oblasti Vysokých tater dost obtížné. Do hodně ubytovacích zařízení ve Vysokých tatrách má zákaz psů nebo psa za vysokou cenu.
Nás ubytování na 8 nocí se snídaní pro dvě osoby a psa vyšlo na cca 12 000,- Kč.
Můžeš doporučit nějaký výlet v této oblasti, který stojí za to?
Těch výletů bylo několik.
Bohužel jsme také zjistili, že Vysoké Tatry nejsou úplně rájem pro psy a pejskaře. Vysoké Tatry jsou pro psy (i lidi) celkem náročné. Pes by měl mít rozhodně dobrou fyzickou kondici. Také 90% tras v horách vede po kamenitých cestách a kamenných schodech. Hodně tras pro nás bylo nepřístupných a to z důvodu ferrat a žebříků na vrcholech kam pes nesmí.
Vzhledem k tomu, že jsme vyráželi vždy ráno a vraceli se večer, naše výlety byly celodenní (6-7 hodin chůze).
Klasická a asi nejznámější trasa Vysokých Tater je ze Štrbského Plesa na Popradské pleso. Zde je nutné počítat s velkým množstvím turistů. Trasa nevede náročným terénem a není zde ani vysoké převýšení.
Další z tras, na kterou ráda vzpomínám, je trasa na Téryho boudu. To byl i nejvýše položený bod, na který jsme se dostali. Zde je třeba počítat s velkým převýšením a náročností terénu jak pro psa i pro člověka. Téryho bouda leží ve výšce 2012m.n.m. . Cesta nahoru i dolů vede po kamenném chodníku s místy vysokými kamennými schody. Je třeba dbát na to, kudy pes jde, aby mu nezapadla tlapa do spárů mezi kameny. Na místě je opravdu třeba dbát na opatrnost, ale výhledy a klid hor stojí za tu námahu.
Opravdu mile překvapeni jsme byli z výletu na Spišský hrad, který leží cca 30 minut jízdy od Popradu. Spišský hrad je slovenskou památkou UNESCO a určitě stojí za návštěvu.
Vstupné pro osobu je 6,00 eur, ale pes je zdarma. Po hradě je možné jít s průvodcem nebo samostatnou prohlídku s audio průvodcem. Pes musí být v celém areálu hradu na vodítku, ale košík nebyl potřeba. Hrad je psovi přístupný celý, až na dvě vnitřní expozice. Zde je třeba nechat pejska venku. Bohužel ale chybí pítka a misky na vodu pro psa. Je třeba tedy mít misku vlastní a pejskovi sebou přibalit vodu.
Poslední výlet co stojí za zmínku je opět mimo Vysoké Tatry, ale také leží cca 30minut jízdy od Popradu. Jedná se o NP Slovenský ráj. Do národního parku se také platí vstupné, na jeden den vyjde vstupné 1,5 eura na osobu. Pes zdarma. I zde musí být pes celou dobu na vodítku. Ve Slovenském Ráji je pro psa ovšem přístupná pouze jedna trasa, vzhledem k žebříkům a můstkům, které lemují řeky a potůčky. Zde upozorňuji, že mé zkušenosti jsou se psem střední velikosti, který je aktivní a fyzicky zdatný. S malým psem, kterého je možné vzít do ruky a přenášet je možné asi zdolat tras více (to už zase záleží na fyzické zdatnosti páníčka – některé žebříky mají až 30m, jsou kluzké a bez zábradlí a téměř kolmo kopírují skály a vodopády). Pro nás byla tedy schůdná pouze jedna trasa a to trasa z výchozího bodu Podlesok a dále podél řeky Hornád. Trasa se jmenuje Hrdlem Hornádu. Trasa, která přímo kopíruje řeku je dlouhá cca 10 km (myšleno z bodu A do bodu B).
Během této trasy jsou na cestě můstky, mosty, žebříky a stupínky ve skále přímo nad řekou. Je tedy na uvážení, zda pes zvládne chodit sám po kovových schodech na skalní římse. My to zvládli v pohodě a byl to pro nás všechny parádní výlet.
Setkala ses s něčím neobvyklým, něco tě zaskočilo nebo překvapilo?
Bohužel ano a jedná se o nemilé překvapení. Ve všech místech, kde jsme byli, je zákaz vstupu se psy do restauračních zařízení. Všechny chaty, boudy a restaurace ve Vysokých Tatrách jsou pro psa nepřístupné. Nikde nejsou pro psy pítka na vodu, misky.
Doporučila bys cestu do téhle země se psem?
I zde musím napsat bohužel, cestu do Vysokých Tater se psem bych já už neabsolvovala. Jak je uvedeno výše, pokud máte sebou psa, zapomeňte na příjemné posezení ve všech interiérech chat na cestě a to i za deště. Všude noste misku pro psa. Také jsme zjistili, že nejkrásnější místa Vysokých Tater jsou přístupné pouze po ferratách a žebříkách ve výškách kam se psem nelze. Je tedy nutné plánovat dle toho výlety a počítat s tím, že dolů i nahoru se půjde většinou stejnou cestou. (okruhy jsou opět většinou s žebříkem)
. Jinak na nás většinou turisté i místní pohlíželi o údivem, že se se psem do Tater vydáváme. Myslím, že Nízké Tatry bychom si užili všichni o trošku více.
Co se týče míst, která stojí za navštívení
.. Pokud máte poslušného a akčního psa, rozhodně doporučuji poslední zmíněnou trasu Hrdlem Hornádu ve Slovenském Ráji.
Určitě navštivte Spišský hrad, který je nádherný ze všech stran.
V Tatrách se nám moc líbilo na Chatě pri Zelenom plese a hned vedle Velká Bielá Plesa.
Je možné se nechat vyvést lanovkou z Tatranské Lomnice na Sklanaté pleso. Lanovky jsou kabinové a pes je v lanovce zdarma. Ze skalnatého plesa je hezká procházka na Zámkovského chatu a dále podél Studeného potoka na Dlhý vodopád.
Také stojí za zmínění, že podél celých Tater vedou vlakové koleje. Je tedy možné se na výchozí místa a zpět dopravovat vlakem, který jezdí tam a zpět cca každých 30minut. Zastávky jsou od sebe rozmístěny po několika kilometrech. Do vlaku pes může na vodítku a zde i s košíkem.
Ještě dodám, že my na této dovolené byli začátkem června a v Tatrách bylo místy sněhu ke kolenům. Je tedy třeba počítat i s tím. Sníh se většinou na přístupných místech drží do konce června.