Rumunské hory

Verča se svojí labradorkou Amy pochází z Liberce. Aktuálně žijí v Londýně a mají spolu procestovanou Evropu křížem krážem. No a co tyhle zkušené cestovatelky říkají na Rumunsko?

image

Proč vlastně Rumunské hory?
“Letos nejedeme autem do kempu, ale plánujeme puťák”, oznámili mi kluci z naší party, a tak mi nezbylo než souhlasit. V životě jsem na žádném puťáku nebyla a bláhově jsem si myslela, že se vejdu do patnácti kil na zádech a že lístek na vlak bude skoro zadarmo. Trasa se zdála jednoduchá, okolo sedmi kilometrů denně. To je pro sraby, brblala jsem si a jezdila prstem po trase z rumunské Lupeni k jezeru Bucura a odtamtud do Ohaby.

Kdy jste na cestu vyrazili?
V létě, abychom mohli na horách přenocovat ve stanu.

Jsou do Rumunska potřeba nějaká speciální ošetření pro pejska?
Stačí mít pas a běžná očkování. Doporučuju také přípravek na ochranu proti blechám a klíšťatům.

Jak jste tam jeli?
Vyrazili jsme vlakem. Lístek na vlak do Simerie mě bez lůžka stál tam i zpátky dva tisíce. A moji fenku Amy taky! Při placení mě polévalo horko a říkala jsem si, jestli neměli lidé pravdu, co se psem v Rumunsku? Na každém internetovém portálu se totiž dočtete, že v Rumunsku je nebezpečno, že tam pobíhají divocí psi a že do této země radši než psa petardy — na odhánění vlků a medvědů.

image

Měla jsi z těch všech řečí obavy? Co jsi čekala?
Lidé rádi zveličují, takže jsem si z těch řečí moc nedělala. Jen jsem se bála, aby Amy nechytla nějakou nemoc od toulavého psa.

Už jsi naznačila trasu, kterou jste šli. Jak to Amy zvládala?
Amy procestovala Evropu od severu k jihu, takže ujít denně pár kilometrů není pro labradora žádný problém.

O Rumunsku se ohodně mluví jako o pro psy nebezpečném kvůli pasteveckým psům.. Potkávali jste často stáda s pasteveckými psy? Jak na vás reagovali?
Psy pastevců jsme potkali několikrát, většinou menší, křížence, hodně uštěkané a vyhublé, ale rozhodně vypadali šťastněji než jejich příbuzní ve městě. Hlídali si svoje stádo krav či oslů a ani je nenapadlo běhat k nám.

image

Přespávali jste v kempu nebo se tam smí i v lese?
Retezat je národní park, není zde dovoleno stanovat jinde než v kempu a musí se chodit po vyznačených trasách.
My po druhém dnu pochodu porušili obě pravidla. Naše slavná výprava nedošla ani k prvnímu kempu, Cabana Buta, a tak jsme v lese blízko cesty postavili stany. Lesníkovi se to nejdříve nelíbilo, pohled na naše ztrhané tváře a funícího psa ho ale přemluvil.

Byla po cestě nějaká krizovka?
Trasy jsme měli dobře naplánované, jen předposlední den jsme měli trochu nahnáno, když jsme dorazili k plánovanému kempu. A ouha, byl nacpaný k prasknutí a pro nás a  naše stany neměli místo. Museli jsme se sebrat a jít i za tmy, abychom došli k dalšímu kempu kdesi před námi.

Jak Rumuni nahlíži na psy? Část z nich je má na práci, ale co zbytek?
Samozřejmě je mají i jako domácí mazlíčky, především lidé ve městech. Problém je, že je v Rumunsku i spousta toulavých psů, o které se nikdo nestará, ti se množí mezi sebou a přenáší nemoci, o blechách nemluvě. Myslím, že potřebují lepší systém útulků, které by je přijaly a postaraly se o ně.

image

Doporučila bys Rumunsko se psem? Je třeba nějaká jiná oblast, kam byste se s Amy chtěly v Rumunsku podívat?
Nejlepší rada je být připraven, ale nebát se. Psi zvládnou více než bychom často věřili.
Rumunsko se psem je zážitek, ráda bych se tam někdy vrátila prozkoumat pohoří Rodna (rumunsky Munții Rodnei), je to prý jedno z nejkrásnějších míst v Rumunsku.

image

A teď ještě pár obecných cestootázek.

Všimla jsem si, že máš povětšinou Amy navolno. Měla jsi s tím někdy nějaký problém? Teď myslím, jestli tě někdo někde peskoval.
Amy nikdy nebyla zrovna utíkář, vždycky se držela blízko mě, takže jsem ji měla v přírodě na volno. Jednotlivé národní parky mají vlastní vyhlášky, ale když se pes drží u tebe, nikdo by neměl nic říct. Jinak jen ve Švédsku byl problém, protože to je země vodítek – bez vodítka tam pes skoro nikde nesmí. Ale já to nevěděla, a tak jsme se tam šli koupat do moře a Amy jako jediná lítala na volno. Chudáci ostatní psy.

Jaký místo se ti líbilo nejvíc?
Hmm, to je hodně zákeřná otázka! Líbilo se mi všude, každá země má svoje jedinečné kouzlo, člověk i pes se toho tolik naučí. Miluju Alpy a skotské Highlands, do obojího se plánuju vrátit.

Říkala sis někdy, že třeba teď by bylo lepší, kdyby s tebou Amy nebyla? Byl někdy nějaký problém kvůli tomu, že máš s sebou pejska?
Nikdy jsem si neříkala, že by bylo někde lepší být bez psa. Takovým myšlenkám se každý vyhne, když si naplánuje, kam pojede, a prostuduje pár internetových stránek. Nikdy jsem neměla problém, že mám psa, protože to lidé věděli dopředu (například na horských chatách), anebo jsem já věděla, že tam psi smí. Samozřejmě ne všechno se dá naplánovat, občas vás něco překvapí, ale v tom je to dobrodružství, ne?

A poslední otázka – když jste se stěhovali do Londýna, letěli jste nebo jeli autem? Co si myslíš o lítání letadlem s pejskem?
Do Londýna jsme jeli autem, nabalení až ke stropu, ale zvládli jsme to :-). Amy nikdy nelétala a já osobně nechci létat se psem. Myslím, že je to pro psa stres, navíc jakmile jedeme na společnou dovolenou, jedeme po Evropě, kam se dostaneme autem.

Verča píše svůj vlastní blog o cestování s pejskem a na její příběhy se můžete mrknout tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *