Verča s celou rodinou, a tím pádem i s borderkou Lajkou, vyrazila na Korsiku. No a mě to nedalo, abych se nezeptala, jak se taková borderka chová u moře.
“Lajčin vztah k moři se dá shrnout asi takhle: Lajka má moře ráda. My nemáme rádi Lajku u moře. Je schopná hodiny skákat po pláži, naprosto nepříčetně kňukat a poštěkávat.” No ale jinak ta dovča byla prej fakt super.
Tak holky, na začátek nám povězte odkud jste a jestli spolu vymýšlíte nějaký aktivity.
Tak mám osmiletou borderku a dříve jsme byly hodně aktivní. Zkusily jsme snad úplně všechno, každopádně naší srdcovkou bylo a zůstane freestylové frisbee, dogtreking a toulání se po horách obecně. Momentálně jsem na rodičovské, takže z nedostatku času a hlavně fyzických a psychických sil provozujeme převážně gaučing a lehké vycházkování k nejbližšímu dětskému hřišti a zpět. Každopádně si myslím, že na běžné poměry pořád cestujeme dost často. Letos jsme stihli například dvakrát podzimní Šumavu, německý Böhemerwald, několik víkendů jsme trávili klasicky v různých částech Alp, byli jsme na dovolené v Chorvatsku, Slovinsku a na Korsice… My jsme celkově taková “famílie On the Road” a jiné to už asi ani nebude:) Lajka (to je ta čubička, kterou jsem zmínila na začátku) samozřejmě cestuje s námi, za celou naši společnou kariéru jsme ji nechali “na táboře” (na hlídání u příbuzných) snad jen dvakrát a to při cestě na Srí Lanku a na Island (obojí asi z pochopitelných důvodů).
Tak nám něco pověz o tý Korsice.. 🙂
Na Korsiku jsme se vydali na přelomu září a října, tedy těsně po sezóně, což se ukázalo jako super volba. Turistů už minimum. V teplejších částech (na pobřeží) ráno a k večeru super počasí na chození/ běhání/ cokoli a přes poledne teplá “tříhodinka”, ve které se dalo naprosto bez problému plavat a pohybovat se po pláži v plavkách i v případě, že je člověku neustále zima tak jako mě. Taky kempy už mají nasazené posezónní ceny. V horách bylo už chladněji (každopádně nic, co by člověk či pes nepřežil – podotýkám, že cestujeme s dvouletým dítětem a spíme ve spacácích v autě – takže opravdu žádný hárdkór autdór :)). Taky nám teda zhruba každý druhý den sprchlo, ale nebylo to nic hrozného, člověk má aspoň čas si dát někde kávu nebo si zdřímnout v autě 🙂
Jak dlouho vám cesta trvala?
S těmi údaji o cestě to asi nebude úplně směrodatné – nevyjížděli jsme z Čech, ale z Německa… Nemluvě o tom, že jako matka některé věci prostě nevnímám:) Trasa měla celkově něco kolem 900 km, ale noc jsme strávili na trajektu (Livorno – Bastia), což ji poměrně příjemně zkrátilo. Přejížděli jsme celkem troje státní hranice (Německo / Švýcarsko, Švýcarsko / Itálie, Itálie / Francie), ale vzhledem k tomu, že jsou všechny země v Šengenu, nikdo nás nestavěl ani nekontroloval. Lajku jsme nijak zvlášť neřešili: platné očkování má a tak jsem jí jen přibalila Pas zvířete v zájmovém chovu (který dost často zapomínám doma) a tadááá na cestu.
K tomu trajektu – mohla být Lajka na palubě nebo jste ji museli nechat v autě?
My jeli společností Corsica Ferries, ale předpokládám, že to bude už asi všude obdobně. Pes v autě dokonce zůstat ani nesmí. Je to nebezpečné a před možností uhynutí zvířete varují i cedule umístěné na palubě. S Lajkou jsme se pohybovali po celé lodi, byla s námi i v baru a restauraci. Pro některé psy asi může být stresující hučení motoru nebo houpání lodě, na které nejsou zvyklí, ale ti, které jsme potkali nevypadali nijak nešťastně. Na palubě je i psí “čurkoutek”. Nemůžu říct, že by z něho byla čubička dvakrát nadšená, ale když musíš, tak musíš. Psa na trajektu si ale samozřejmě člověk zaplatí.
Jsou na Korsice dog friendly nebo jste například hledali kemp, kam byste s pejskem mohli?
Korsika je podle mě naprosto ideální destinace na dovolenou se psem a s dětmi. Cestovali jsme po severozápadě ostrova a zajeli i do hor. Narazili jsme na jediný kemp, kam pes nesměl (vedle něj byly ve vzdálenosti do dvou set metrů dva další, kam pes směl) a jen na jednu pláž, kde bylo omezení psa na vodítko, což stejně v době po hlavní turistické sezóně nikdo neřešil. Místních i turistů se psy na plážích i v moři bylo poměrně dost. Na poplatcích jsme v kempech zaplatili 1, vyjímečně 2 éčka. Jinak počítejte s tím, že kempy jsou plné koček. V restauracích by mě už asi v dnešní době spíš překvapilo, kdyby psa někde nedovolili. Čím víc do středu země člověk zajede, tím více volně žijících domácích zvířat potká. Kolem silnic se potloukají spousty prasat. Na loukách a v lesích krávy. Kravám psi nevadí (procházeli jsme mezi nimi několikrát po turistických cestách), na prasata jsme narazili opravdu jen podél silnice, takže se s nimi Lajka do žádného kontaktu nedostala.
Co jste tam vlastně jeli dělat? Výlety v přírodě, nějaké památky nebo všechno dohromady? 🙂
Jeli jsme se ráchat v moři, chodit po horách, najíst se mořských potvor, kouknout se na korsické prasátka, fotit… Památky jsou fajn, ale až daleko za těma mořskýma potvorama 😀
Co říkala Lajka na moře? Už ho pravděpodobně viděla v tom Chorvatsku, takže to asi nebylo její poprvé..
Lajčin vztah k moři se dá shrnout asi takhle: Lajka má moře ráda. My nemáme rádi Lajku u moře. Čubička je schopná hodiny skákat po pláži, naprosto nepříčetně kňukat a poštěkávat. Musím přiznat, že jsme ji kvůli tomu v druhé části dovolené v rámci zachování zdravého rozumu a rodinného štěstí k moři moc nebrali. Mimojiné Lajka už po dvou dnech u moře dost pajdala – slaná voda je agresivní a myslím, že si to mezi polštářky i trochu zapařila. Na to zapaření se nám skvěle osvědčila miminí mastička na opruzeniny, ale samozřejmě budou existovat erudovanější způsoby, jak o psí packy pečovat 🙂
Mohla bys doporučit nějaké výlety s pejskem?
Co se výletů týká, tak je tam možností celá řada. My vzhledem k tomu, že jsme museli zohledňovat malého a mou mateřstvím postiženou kondičku podnikali jen krátké výlety. V hlavě mi zůstala moc pěkná cestička z parkoviště nad vesnicí Osani (mimochodem za Osani je i super kemp s barem s nádherným výhledem na skály a kousek od pláže) po které asi za 40 minut člověk sejde na nádhernou kamínkovou pláž de Tuara, ze které je pohled na úžasný záliv de Girolata – pro nás cíl výletu, ale dá se pokračovat dál a určitě to taky stojí za to. Další moc pěkné vycházky byly v okolí hory Cinto nebo třeba v oblasti Forêt de Valdu Niellu. Jezdili jsme tak nazdařbůh a zastavili, kde se nám líbilo – takový náš klasický chaos 🙂
Už jsi řekla, že Korsika je ideální pro cestování s pejskem, ale je něco, na co si dát pozor? Ať už přímo na místě nebo někde po cestě? Něco vás zaskočilo?
Na co si dát pozor? Upřímě mě nenapadá nic na co bysme už nenarazily: volně se pohybující zvířata, kočky v kempech a slaná voda. Ohleduplné chování a to k nepejskařům i ostatním pejskařům hlavně na těch plážích beru jako samozřejmost. Možná snad jen ještě v návaznosti na ten dobytek – dvakrát jsme potkali psa, jak žene ovce na pastvu. Nás si nevšímal, ale ne každý má psa, který zvládne takové halo na volno.
