„On je hodnej“

„On je hodnej“

Snad nemine týden, kdy bych tuhle větu v různých obměnách neslyšela od majitele/ky psa řítícího se na nás tryskovou rychlostí. A ikdyž vim, že lidi prostě nezměníš, pokaždý mě to dokáže vytočit.


Možná tenhle článek bude znít trochu naštvaně, ale není tomu tak. Je super, že je spousta lidí s pohodovými pejsky, kteří jsou skvěle socializovaní. Jen bych byla hrozně ráda, kdyby se lidi s takovými psy zamysleli nad tím, že ne všichni to mají stejně a že je ten jejich pravděpodobně nezmění. Na facebooku potkáte spoustu příspěvků s pejsky se žlutou stužkou a vysvětlivkou, že tihle pejsci potřebují svůj prostor. Ale přece pokud se budeme chovat ohleduplně, tohle vůbec nebude potřeba.


Nebuďme sobecký

Teď píšu ke všem, co maj pohodový psy, který se nikdy s nikym nepoprali (protože ti ostatní si tohle pravděpodobně dost dobře uvědomují), a který tím pádem nepovažují za důležitý psa při setkání s jiným psem přivolávat. Prosimvás NE, každej nemá bezkonfliktního psa. A ať už je to dáno povahou plemene, zkušeností z dřívějška nebo třeba jen momentální náladou, tak NE, nikdo z nás nemá právo to soudit. A NE, jako páníčci „hodnýho psa“ absolutně nejsme kompetentní k tomu, abysme posoudili, jestli může jít pozdravit toho druhýho, co je na vodítku. Vykašlete se všichni na žlutou stužku. Když budem dodržovat jednoduchý pravidlo – kolemjdoucí pes je na vodítku, můj bude taky (pokud máte 200% poslušnost, stačí povel, samozřejmě), nebude mít nikdo z nás žádnej problém a žlutá stužka nebude potřeba.

Rozhodně neříkám, že bychom měli psy separovat a nesocializovat

Ale dá se to přece dělat uplně v klidu. Buď, když se míjíte, vidíte, že ani ten naproti vám si psa nevolá k sobě, pravděpodobně máte oba pohodový nekonfliktní psy, tak není potřeba zasahovat. Stejně tak, pokud se míjíte na vodítku a slušně se zeptáte, jestli toho svýho můžete k tomu druhýmu pustit, není problém. Jen buďme slušný a chovejme se k sobě v tomhle ohleduplně. Předejdem hromadě zbytečnejch problémů. Protože tyhle problémy fakt nechce ani jedna strana. Stejně jako ten nervózní pejsek si nezaslouží další blbou zkušenost, tak ten pohodovej nepotřebuje tu první negativní, která může spustit nedůvěřivý chování k těm dalším.

Poslední věc – nikdo není dokonalej

Tohle je důležitý si říct – celou dobu tu mluvim o páníčcích, co ignorujou výzvy k přivolání jejich psa nebo jsou lhostejný k tomu, že váš pes potřebuje prostor. ALE všichni jsme jen lidi a jen psi. A děláme chyby. Občas přivoláme pozdě, nevšimnem si, nebo nám to ten den společně prostě neklape. Osobně neznám nikoho, kdo má doopravdy 100% přivolání na první dobrou a všichni chápeme, pokud se vám to ten den zrovna nedaří – i přes veškerou snahu. Takže jo, chyba se stát může, jen je potřeba jí vyřešit s klidem a v pohodě.


Jen pro ujasnění – tohle celý je psaný s s tím, že Lexie je, až na některý vyjímky, nekonfliktní socializovanej pes, kterej dokáže s ostatníma komunikovat, svym způsobem ale dokáže. Vyjímky se týkaj kupříkladu borderek, velikejch psů nebo toho, když je na vodítku a druhej pes na ní blbě kouká (:D). A nebo třeba když mám blbou náladu. A ano, přesně v těhlech situacích si jí beru na vodítko a pacifikuju si jí pomocí pamlsků. Stejně tak když vidím, že kolemjdoucí pes je taky na vodítku nebo přivolanej. Takže 90% setkání se psy zvládáme úplně v klidu. Proč se ale neustále setkávám s tím, že to ostatní nechápou? Proč když mám psa na vodítku, tak se k nám přiřítí pes na volno, kterej „je hodnej“ nebo „nic nedělá“ nebo „nás jde jenom pozdravit“? Takhle, s Lexie je to povětšinou jedno a já se fakt nechávám vytočit zbytečně. Jednou za čas jdu ale na procházku s Balooem, kterej prostě neváží 20 kg a z předchozích zkušeností fakt není příliš důvěřivej ke psům. To je pak už jinej problém, vážení. A většinou z toho Baloo vyjde s o dost menším (fyzickým) šrámem než ten, co ho „šel jenom pozdravit“.