O Lexie, fence australského ovčáka, jste už možná četli, jelikož je hrdou zakladatelkou Lesem se psem. Tentokrát vám povypráví o tom, jak byli v Dolomitech a nakonec i na Großglockneru.
Kam jste vyrazili a jaký byl plán?
Na začátku října jsme se vydali do Cortiny bez nějakýho konkrétního plánu, jako ostatně vždycky. Takže jsem si našli kemp a ubytovali se.
Proč zrovna Cortina?
No, byli jsme tam už na jaře, ale nebylo tam úplně hezký počasí. A já chtěla vidět, jak krásný to je město. Cortina leží uprostřed Dolomit, takže když jdete po ulici, tak se z toho klasickýho pohledu na cestičku olemovanou krámkama stává dechberoucí pohled na kontrast těch malinkatejch baráčků a obřích hor.
Který kemp jste si vybrali? Jak tam brali pejsky?
V Cortině jsou asi dva kempy, jeden byl zavřenej, tak bylo jasno. 😀 Ale asi je to jedno, jsou v podstatě naproti sobě. Pes tam byl za pár eur a všechno probíhalo v pohodě.
Vyrazili jste někam na výlet?
Vlastně jedinej miniplán, co jsme měli v hlavě, bylo, že chceme vidět Tre Cime. Takže jsme hned druhý den ráno vyrazili autem na Lago D’Antorno, kde je sice parking jen pro hosty restaurace, ale nikdo to neřešil. Nahoru to nebylo bůhvíjak daleko, ale je to celkem kopec, takže cesta tam a zpátky nám zabrala celý den. Obešli jsme teda Tre Cime dokola. Po cestě byla spousta nádhernejch výhledů a taky jezírko, ve kterým se Lexie mohla napít a vyčochnit. Tenhle výlet fakt moc doporučuju, bylo to neskutečný.
Druhý den jsme vyrazili na Passo Falzarego, což je kousek od Cortiny a rozhodli jsme se obhlídnout Cinque Tori, tedy “prsty” trčící ze země.
Upřímně jsem na obou výletech měla trochu strach, občas jsme šli po úzké traverzové pěšince a na jednu stranu byla jen popadaná suť. No ale já jsme ukázkovej posera, takže to není měřítko. Prej to bylo úplně v pohodě. 😉
Suť je asi ostrá na packy, nevadilo to Lexie?
Toho jsem se dost bála, takže jsem s sebou měla botičky, ale kameny nakonec nebyly tak ostrý, jak jsem si myslela a večer jsem jí mazala packy kokosovým olejem, takže bylo všechno v pohodě.
Co jste vlastně dělali po Cinque Tori?
Jo, no pak se nám (jako vždycky) mělo zkazit počasí, ale domů se nám ještě nechtělo, tak jsme se rozhodli jet do rakouska na Zell am See.
Proč zrovna tam?
No, to je takovej vtipnej příběh.. My jsme byli loni ve Schladmingu, kde maj takovou super kartičku k ubytování, na kterou se dá jezdit všema lanovkama zadarmo. Tak jsme hledali něco s touhle kartičkou a našli si v Zell am See Panorama Camp. No ale když jsme přijeli, tak nám bylo řečeno, že žádnou nedostanem. 😀
Takže jste pak platili za lanovky?
No ne tak uplně. Zklamaní našim neúspěchem jsme se rozhodli, že se plácneme přes kapsu a vyrazíme na Großglockner. Tedy lépe řečeno na Hochalpenstraße. Stojí asi 35 euro na auto. Což zas není tolik, ale my jedeme většinu dovolených hodně lowcostově, takže pro nás je to dost.
A stálo to za to?
Rozhodně! Celá silnička je naprosto úchvatná, počasí ze začátku nevypadlo nic moc, ale nakonec se vyčasilo a když jsme stáli dole pod ledovcem, tak svítilo i sluníčko. No prostě naprostá bomba. Je tam i spousta odpočívadel, kde se dá uvařit polívka a vyvenčit pes. Z parkoviště u ledovce se dá sejít dolů tam, kde je ledovec aktuálně (dost odtává, takže dřív byl u parkoviště, pak k němu dolů udělali lanovku a teď už je to štreka i od tý lanovky).
A co následovalo?
Ještě jsme se šli projít po Zell am See a nakoupit nějaký jídlo. Byla totiž zrovna sobota a rakušáci mají v neděli v 90% obchodů, ale i kaváren a restaurací zavřeno. Na to fakt pozor, ať někde nezůstanete bez jídla… Ani nevím, proč píšu v 90%, když jsem nikdy v neděli v Rakousku nenakoupila. 😀
V neděli jsme se pak vydali na cestu domů.
Jak Lexie zvládá ty přesuny?
Přesuny jsou vlastně nejlepší, protože může spát. Na naší první společný dovče usnula až někdy za Prahou (jezdíme z Liberce), ale když jsme vyrazili teď, tak spala už na první pumpě (po asi 2 minutách). 😀 Takže přesuny jsou v pohodě, už i kempy jsou celkem ok. Ale to byla taky dlouhá cesta od nervózního psa, čumícího, co se kde šustne až po celovečerní spánek pod kempingovym stolem. Tak nějak se stala cestopsem a myslim, že se jí to dost líbí.
Takže si myslíš, že se to dá naučit? Být camping pes?
Myslim, že jo. Ikdyž začátky jsou vždycky těžký, ale když pak jdete někam na velký výlet, tak je ten pes prostě večer znavenej, že nemá sílu dělat kraviny. Báli jsme se i spaní ve stanu, protože normálně štěká na cokoliv, tím spíš za tmy, ale taky to bylo úplně v pohodě.
Při třetí, čtvrtý cestě už pejsek ví, co se děje. Ví, že to, že sedíte venku neznamená, že se někam jde. A postupně se naučí odpočívat kdekoliv. (A to fakt říkám ze zkušenosti s absolutní uštěkanou magorkou.)