Maroko

Maroko

Bětka s přítelem a fenkou Rozárkou cestují ve své dodávce po Evropě. Nejvíc si oblíbili Portugalsko, ale podívali se i do Maroka. A právě o tom jsme si s nimi povídali.

Mohla bys mi úplně nejdřív říct, odkud jste, co děláte a co je zač vaše Róza? Berete ji všude s sebou nebo někam jezdíte i bez ní?
Oba jsme už pár let letenští Pražáci, ale Kuba pochází z Opavy a já se narodila na Vysočině. Věnuju se online marketingu a Kuba fušuje do filmu a reklam.

A Rozárka je útulkáč z Dogpointu, odkud jsme ji adoptovali asi ve 3 měsících. Máma z fotky vypadala jako ohařka, otec je neznámý, ale podle temperamentu ho tipujem na Jacka Russela. V srpnu jí byly 3 roky a je pořád stejně bláznivá, emocionální a ukecaná jako štěně.
Na výlety do přírody ji bereme vždycky, při procházkách po městě na nás čeká v autě, kde má svou boudičku. Nemá ráda shon, množství lidí a ruch dopravy, tak ji toho stresu chceme ušetřit. Vycházky po městech i kolikrát úplně vynecháme nebo je krátíme na minimum času. Jsme beztak spíš na přírodu.
Je skvělý, že na cestách je náš hlídač. Máme rádi spaní na divoko a kdykoli se něco šustne, Róza je ve střehu a štěká. Občas nás ale uprostřed noci vzbudí i kvůli zafoukání větru. 🙂

Jak jste se vlastně dostali k cestování a jak často jste na cestách?
Cestovali jsme v autě poslední 3 roky. V pátek po práci jsme většinou nasedli do auta a jeli přespat někam k lesu aspoň do soboty. V našem Fordovi Focusovi jsme projezdili Balkán, ale vždycky jen maximálně na 2 týdny. Mysleli jsme, že jsme v práci hrozně nepostradatelní, ale poslední rok byl pro nás ale docela náročnej, tak jsme si řekli, že uděláme kotrmelec. Sbalili jsme věci z bytu do krabic, přesunuli je do sklepa a vyrazili na půl roku jezdit po Evropě v dodávce VW LT, které jsme dali jméno Hugo.
Teď jsme na zimu zpátky, ale na jaře se zase vyrazíme toulat. Pracovat se dá i na dálku. Kor z Portugalska, kde mají 3G i na útesu uprostřed ničeho.

image

Koukala jsem, že máte dost procestovanou takovou tu “teplou” část evropy – španělsko, portugalsko.. Máte asi rádi sluníčko, že jo..? 🙂
Vyráželi jsme v březnu a cesta za teplem byla jasná volba. Když začalo léto, velká vedra a v Portugalsku bohužel i obrovské požáry, posunuli jsme se na sever Evropy. V Bretani jsme navštívili kamarádku a pomalu se přesunuli do Pobaltí, kde bylo v srpnu krásný 25 stupňů. Pro nás i pro Rózu teplota tak akorát, abychom se v autě nepekli.

image

Co máte radši – chodíte po horách nebo spíš města a památky?
Spíš přírodu. Člověk si pročistí hlavu a nemusí se soustředit na nekonečno různých vjemů. Navíc ve velkých městech se člověk hůř dostává dodávkou. Třeba Barcelonu a Bordeaux jsme kvůli tomu úplně objeli. Naopak jsme se odvážili vjet do Bukurešti, i když nás od toho pár lidí odrazovalo, a větší zmatek jsme v životě nezažili. Nejenže je tam špatně zkoordinovaná doprava a lidi podle značek neví, kudy mohou jet, ale řidiči navíc neustále telefonují a řídí – jak to říci slušně – nepředvídatelně. 🙂
A navíc Róza města nerada.

A teď už k samotnému výletu do Maroka.. Na co se připravit?
Cestování se psem do Maroka má 2 roviny – cesta psa do Maroka a cesta psa z Maroka zpět do Evropské unie. Podmínky se liší a spolehlivé informace různí. Cesty do Maroka jsme se nebáli, obavy vzbudila trochu zpáteční cesta. Na pláži v Salobreně jsme potkali švýcarské cestovatele Marii a Thomase, kteří se akorát se svým zvířecím parťákem Machem vrátili z Maroka. Po více jak 4 měsících. Do Evropy je nechtěli pustit, protože Macho neměl sérologické vyšetření krve na protilátky proti vzteklině staré alespoň 3 měsíce. Necelý měsíc čekali na testy, které prý putovaly až do Francie, a následně 3 měsíce, aby byl test dostatečně starý. Jakkoli to zní nelogicky, test musí být starý více jak 3 měsíce.
Realita byla ale taková, že naše Róza nikoho nezajímala ani v trajektu, ani na hranicích cestou tam, ani cestou zpět do Španělska. Proaktivně jsme všem cajtům a celníkům s našimi pasy strkali i pas Rózy včetně zprávy o sérologickém vyšetření krve na protilátky proti vzteklině. Nikdo pas ani zprávu neotevřel. Na španělské hranici celník Rózu chtěl vidět, spíš ale ze zájmu, než z povinnosti. Nakonec se spokojil se štěknutím zpoza sedačky, kam si zalezla, a my mohli na loď.

image

A co jste tam vlastně podnikali?
Skoro to stejné, co v jakýkoli jiný zemi, kde jsme předtím nebyli. Dívali jsme se, poznávali, koupali se v oceánu, hodně jedli (tažiny, přeslazený mátový čaj a marocká kuchyně obecně je úžasná), jen jsme nespali na divoko, ale v kempech. Původně jsme tam chtěli slavit i narozeniny, ale to jsme o pár (tý)dnů nestihli.

Byli jste se podívat v nějaký přírodě, můžeš doporučit nějaký výlety? Highlighty co nevynechat?
Krásná byla oblast Rifu. Šefšaouen je samozřejmostí, ale třeba i Ouzanne a okolí stojí za návštěvu. Tohle městečko není tolik turistické jako právě severněji položený Šefšaouen, ale zase je potřeba počítat s větší pozorností Maročanů, když se po městě potloukáte jako jediný turista.
Projížděli jsme navíc touhle oblastí zrovna v době žní, a kdybychom po cestě nemíjeli vozky s oslíky a nebylo 40 °C, připadali bychom si jako doma.
Snažili jsme se dojet i na divoké pláže poblíž Kénitry, cesta ale končila uprostřed staveniště. Tak jsme dál nepokračovali a zůstali jen v zátoce se stádem býků. Paradoxně ale po okolních písčitých cestách jezdili kamiony. Většinu času jsme pak strávili spíš ve městech a přepravováním se.

image

Jsou v Maroku volně pobíhající divocí psi?
Jsou. V přírodě, v okolí měst i v samotných centrech. Váš miláček se na volno proběhne jen těžko a i na vodítku to není zrovna med. V národním parku u jezera Sidi Boughaba na Rózu cenil zuby pes spící pod stromem, kterého jsem si ve stínu ani nevšimla. V Meknes jsme utíkali smečce psů, která bydlela jen přes silnici od univerzity. Lidem psi nejsou nebezpeční, ale před jinými psy si území chrání, a proto se vztekaj.

Kromě těch divokých psů, o kterých píšeš, chovají i Maročané psy? Jaký mají ke psům vztah?
Strávili jsme tu jen 10 dnů a spíš v severní části, tak se nám to nechce úplně generalizovat. V kempu u Ouzanne majitel choval 2 psy pro radost (vyprávěl nám trochu o své staré fence a bylo vidět, že k ní má vztah) a trochu i na hlídání kempu.
Jinak tu psi spíš hlídají kempy, toulají se po městech i po přírodě. Psa na vodítku jsme potkali snad jen jednoho v Tangieru.

image

Kam vyrážíte na jaře? 🙂
Chtěli bychom vyrazit zpátky do Portugalska. To nám úplně učarovalo pohodovým přístupem lidí. Všichni nám vždycky ochotně přispěchali na pomoc, aniž bychom to nutně potřebovali. V Lisabonu jsme chvíli čučeli na parkovací automat a dva lidi za námi přišli, že dneska se nic platit nemusíme. V Sintře kvůli nám chtěli přeparkovat auto, protože si mysleli, že nemůžeme projet, a běželi se nám ještě omlouvat. A navíc to byla jediná země, kde jsme si ani chvílema nepřipadali s životem v dodávce a s chozením bosky jako hipíci.
A taky za to samozřejmě můžou krásný pláže, kde nikdo není, nádherná příroda, rychlý a všudypřítomný internet. A portský taky…:)

Jestli chcete sledovat Rózy dobrodružství i dál, určitě mrkněte sem.

image

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *